Většinou se s opakovanou nemocností nesetkáme do chvíle, kdy je dítě v domácím prostředí. Nicméně právě do tohoto období spadá nástup dětí do kolektivních zařízení. Tento zlom v životním stylu dětí vede zcela prudce u některých dětí k náhlé opakované nemocnosti. Onemocnění bývají velmi typická, jedná se o opakované infekce horních cest dýchacích. Infekce nebývají velmi závažné, téměř nikdy se nerozvine závažnější zápal plic či zánět průdušek, ale bývají úporné a velmi často se vrací. Důvodem je opakované předávání infekcí v dětském kolektivu, které se zde lavinovitě šíří.

Jedná se o velmi záludnou problematiku. Na jedné straně jsou tato onemocnění u dětí nutná a jsou určitým přínosem pro další vývoj imunity. Děti se s infekcemi setkají, na řadu infekčních činitelů si rozvinou imunitní paměť a umožní se jim takto méně problematická školní docházka. Na druhé straně může být frekvence infekcí příliš vysoká, některé z infekčních epizod mohou být opakované a nepřispívají již k rozvoji imunitní paměti, ale poškozují dítě opakovaným zánětlivým procesem.

Zde nastupují preventivní opatření. Děti by měly do kolektivu chodit zdravé, tak, aby se mohly infekci účinně bránit. Děti nedoléčené mají ještě citlivé, poškozené sliznice, jsou daleko náchylnější opětovné expozici infekčním činitelům a snáze opět onemocní, v krátké době od poslední nemoci. Oslabené se hůře brání, dochází většinou ke komplikacím, bakteriálním superinfekcím až k nutnosti razantnější léčby a použití antibiotik.

Některá z antibiotik vedou sice k eradikaci infekce, ale zároveň i k určitému stupni potlačení imunitní odpovědi. Jsou situace, kdy jsou antibiotika nutným léčebným zásahem. Na druhé straně antibiotika nasazená neadekvátně, například při častých virových infekcích, komplikují možnosti imunitního systému při vybudování imunitní odpovědi a generování paměťových buněk. Tyto situace většinou bývají na počátku bludného kruhu opakovaných infekcí, které potom trápí děti, rodiče i lékaře.

Řešení těchto situací bývá extrémně svízelné. Zkouší se až příliš mnoho postupů, děti bývají neustále léčeny a preparáty jsou často pro nedostatečnou účinnost stále měněny. Všechna opatření potom situaci spíše zhoršují.

Na prvním místě v řešení těchto situací bývají důrazná režimová opatření. Nejlepší je prevence. Je dobré řídit nástup do kolektivu, plánovat jej na pozdní jaro či časný podzim, kdy jsou děti otužilé pobytem venku a nejsou tak náchylné, navíc expozice infekci je snížená. Počátek pobytu v kolektivu by měl být časově omezen, první infekty by měly být řádně léčeny. Děti by pořád měly mít svůj režim, možnosti řídit se svým tempem. Velmi časné, někdy až násilné ranní vstávání je pro děti velmi nešťastné a přispívá jejich opakovaným problémům.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat dětem alergickým, neboť u nich bývají sliznice jako vstupní brána infekce poškozeny primárně alergickou reakcí. Je nutná vhodná dlouhodobá léčba alergie specialistou a velmi včasné léčení všech infekcí.

Celkově je však pobyt v kolektivu nutnou, dobrou přípravou dítěte pro pobyt ve škole jak po stránce psychické, tak z hlediska imunitního systému. Děti, které do školky či kolektivu nechodí, by měly, přinejmenším v posledním roce, být zapsány do předškolních zařízení nebo zájmových kroužků a s kolektivem dětí se setkat. Velmi důležité jsou již v tomto období pravidelné sportovní aktivity, které vedou k posílení imunity a přispívají k formování dlouhodobého životního stylu dítěte.

Zdroj fotografie - Novinky. cz