Sugestivní dokumentární film Továrna (The Factory) odvysílaný na počátku října britskou celoplošnou televizní stanice ITV napřed šokoval anglické diváky. Nyní rozděluje Ostravu. Film totiž světu představuje, jak se žije ve stínu ostravské ocelárny ArcelorMittal londýnského miliardáře Lakshmiho Mittala. A není to bůhvíjaké soužití: každé třetí dítě ve městě má astma; průměrná délka života je o dva roky kratší než ve zbytku republiky; karcinogeny v ovzduší pozměňují DNA obyvatel a dokonce i krátkodobých návštěvníků Ostravy. 

V dokumentu vystupuje i dětská lékařka Eva Schallerová, která léčí pacienty ve své ordinaci v Ostravě-Radvanicích, vzdušnou čarou kilometr a půl od bran huti ArcellorMittal Ostrava (AMO). 

I když je ocelárna AMO odborníky považována za největšího znečišťovatele ve městě, její vedení snímek Továrna odsoudilo jako tendenční, prý se v něm manipuluje s fakty i s obrazy. Ostrava je ve filmu neustále ponořena do smogu a vystupují v něm i vaši věčně kašlající malí astmatičtí pacienti. Jak se vám líbí výsledný tvar dokumentu?

Rozhodně stojí za zhlédnutí. Je to natočeno velmi sugestivně, takže jsem čekala, že mnoho lidí řekne, že je to příliš emotivní snímek. Jenže dotyční kritikové nikdy neměli v náručí vlastní astmatické dítě, které se báli položit do postýlky, protože vleže promodrávalo a nemohlo dýchat. A to vše kvůli ostravskému ovzduší. Až se dostanou do podobné situace, tak ať ten film komentují. Do té doby nechť raději nehodnotí.

Ve filmu má podobné problémy třeba tříletý astmatický Kryštof z Ostravy-Radvanic. Jak se mu daří nyní, tedy skoro rok od začátku natáčení?

Jeho maminka se správně rozhodla, že se raději přestěhují do Beskyd. Letošní zima v Ostravě byla pro Kryštofa naprosto zničující, měl těžké záchvaty, které se s každou novou smogovou situací navracely. Teď se konečně na horách pomalu rozdýchává.

Kryštof s maminkou žijí v Beskydech. Ale co ostatní malí astmatici, tedy třetina všech ostravských dětí? A co dospělí? Podle platných zákonů by teď v říjnu přece v Ostravě už vlastně neměl nikdo bydlet.

Neměl. A stát si na to dokonce stanovil normu, která říká, že limity denních koncentrací pro polétavý prach (PM 10) nesmějí být překročeny více než 35 dní v roce. Ty už však Ostravsko dávno vydýchalo. Na měřicí stanici v Ostravě-Bartovicích poblíž hutě ArcelorMittal byl limit vydýchán už 20. února. V Ostravě - Mariánských Horách, kde ovzduší navíc znečišťují koksovny OKD a chemičky, jsme dodýchali už 25. února. Navíc ostravský polétavý prach (PM 10) je jiný než ten na velkých pražských či brněnských křižovatkách. Váže na sebe benzo(a)pyren a další karcinogeny z fabrik, přičemž výzkumy vědců z Akademie věd ČR ukázaly hrozivé působení této směsi.

A tato směs obyvatelům Ostravy zkracuje život, způsobuje astma a pozměňuje geny, a to i turistům po pár dnech pobytu. Proč se Ostravané více nestarají o svoje zdraví? Demonstrace namířené proti ocelárně a dalším znečišťovatelům navštěvuje sotva pětistovka lidí.

To je jako s rakovinou. Když vám doktor zjistí, že máte nádor, snažíte se to napřed vytěsnit z hlavy, nepřipouštíte si, že je to pravda. Teprve časem se k tomu postavíte čelem a začnete s léčbou. Jak ukazuje i reakce mnoha Ostraváků na britský dokument, vážnou nemoc, kterou trpí Ostrava, a tedy i jeho obyvatelé, si zatím málokdo připouští.

Proč politikové ocelárny a další podniky nenechají zavřít, když zákon říká, že v takovém městě nelze bydlet?

Jednoduše se bojí vyžadovat, aby byly platné zákony dodržovány. Souvisí to samozřejmě se zaměstnaností. Já jsem se teď po zveřejnění filmu dokonce stala veřejným nepřítelem odborářů z huti. Nikomu přitom nepřeji a nikdy jsem ani nepřála, aby přišel o práci, mám mimořádně silné sociální cítění. Novou práci ale může najít každý, nové zdraví už ne. V tom mám jako lékařka jasno.    

Odboráři AMO prohlásili, že film může způsobit, že podnikatel Lakshmi Mittal některé provozy v Ostravě zavře. To mají britská média takovou moc?

Filmový dokument určitě takovou váhu nemá, jen se teď někomu hodí mu ji přikládat. V ArcelorMittalu se chystají změny, ale ne kvůli snímku, ten jejich spouštěčem v žádném případě není.

Mám nějaké zprávy přímo od lidí z firmy. Prý není dostatečný odbyt, takže je možné, že výroba se bude snižovat. Film se jen strefil do tohoto kritického období. Je mi teď ale jasné, že pokud se tak stane, už mi nikdy nikdo neodpáře, že jsem lidi připravila o práci.

Vyhrožuje vám někdo?

To ne, ale chodí mi ošklivé dopisy elektronickou poštou, také od odborářů. Ale já to beru s nadhledem, nebojím se. Určitě to všechno nějak přežiji. A pokud ArcelorMittal zredukuje provozy, náš problém s ovzduším se tím samozřejmě vyřeší. Tedy alespoň zčásti.

Dalším šokem pro návštěvníky Ostravy je příšerný smrad, který ucítí hned po vystoupení z vlaku na hlavním nádraží; vzniká při likvidaci ropných lagun bývalé rafinerie Ostramo. Město občany chlácholí, že jde o neškodný smrádek, prý to ale taková legrace není...

Při likvidaci lagun se uvolňuje oxid siřičitý. S ohledem na fakt, že při styku tohoto oxidu s vodou se vytváří kyselina, lze předpokládat, že průnikem přes vlhké sliznice je více či méně poleptá. Bolesti takto vzniklé mohou mít až krutý charakter, podobný čerstvým popáleninám na kůži.

Do Ostravy tedy raději nejezdit, natož tam žít... Mimochodem, vaše střízlivé vidění ostravských problémů prý vedlo k "vyhazovu" z hnutí Ostravak. Přitom po posledních komunálních volbách se tohle hnutí dostalo na radnici hlavně proto, že nahlas říkalo, že "Ostrava smrdí" a je s tím nutné něco dělat.

Dozvěděla jsem se, že špiním Ostravu a začínám hnutí Ostravak škodit. Mimo jiné také proto, že jsem vystupovala v tom britském dokumentu. Z hnutí jsem ale odešla dobrovolně. Já osobně jsem s filmem velmi spokojená. Ostravské děti jsou ve skutečném ohrožení, na rozdíl od pověsti ostravského regionu, která údajně utrpěla. 

15.10.2011 18:30 Rozhovor - Týden Ivan Motýl